Dcera odmítá večer sama usínat

Dobrý den,

obracím se na Vás s problémem, s kterým si nevím již rady.
Jedná se o večerní terorizování od naší dcery(5,5let). Je jedináček. Moje představa je taková, že večer ji přečtu pohádku, dáme si pusinku, pomazlíme se a já od ni očekávám, že bude již klid a půjdu si odpočinout. Když jsem hodně unavená, stará se o ní večer manžel většinou preferuje to, co já. Jenže ...ona pak přijde za mnou do postele většinou s výmluvami, že se chce pomazlit, má hlad, chce spát u mě v posteli, bojí se, chce si hrát.. Což by bylo za jiných okolností normální.. to děti dělají, ale ona to zkouší každý večer a pokud ji ODMÍTNU pomazlit, vysvětlím, že jsem již unavená, nebo že prostě se jde spinkat bez diskutování/vyžaduji od ní večerní pravidla/ - nesmíří se s tím a dokáže udělat neskutečnou scénu ( dostane se do jakéhosi afektu ) dokud nedosáhne svého. Neplatí domluva, na zadek, tresty - nic nepomáhá akorát docílí toho, že já ji řeknu něco ošklivého, křičím na ni, seřežu jí...a zablokuji se sama. Co jsem vypozorovala, nedokáže se smířit s mým odstupem a ignorací. Citově mě naprosto vydírá....
Z jejího chování cítím, že potřebuje večer být se mnou, ale i když je se mnou, zkouší to znova.
Dovolovali jsme ji obden spát u nás v posteli, ale nyní se nám narodil syn a již chceme mít i svoje soukromí a vyžadujeme od ní aby spala ve svém pokojíčku, ale toto dělala i předtím, než se nám syn narodil.
Mluvíme spolu o tom, ale ona to prostě nerespektuje.

Nevím co dál....prosím o radu.

Děkuji Petra

 

Dobrý den Petro,
děkujeme za Váš dotaz. Z toho, jak situaci líčíte, mám dojem, že máte s dcerou nastavené hranice způsobem, který nevyhovuje ani Vám s manželem, ani Vaší dceři. Navíc do Vaší rodiny přibyl další člen, kterému musíte věnovat svou péči, čas a je zcela přirozené, že potřebujete více soukromí s manželem. Důležité je, že o tom s dcerou mluvíte. Současně se zdá, že se s novou situací nedokáže úspěšně sžít, že je zvyklá na Vaší ničím a nikým neomezenou přítomnost, a větší pozornost. Děti jsou
různé, stejně jako dospělí. Individuální reakce na podobné zásahy a změny hranic zejména mezi matkou a dítětem jsou stejně tak rozmanité. Zkuste se na svou dceru naladit, zrekapitulovat si jakým způsobem jste se k ní s manželem chovali do té doby, než Vás začala „citově vydírat“ a „terorizovat“.
Zkuste se zamyslet, kdy přesně se tímto způsobem začala chovat a co mohlo její chování způsobit.
Věřím, že aktuální situace pro Vás musí být velmi frustrující, ale zkuste se obrnit trpělivostí a jít po menších krůčcích. Zmiňujete, že jste vypozorovala dceřinu citlivost na Váš odstup a ignoraci. Děti jsou velmi citlivé, je možné, že nerozumí tomu, proč ji odmítáte nebo ignorujete, může mít pocit, že ji maminka např. nemá už tolik ráda. Zkuste změnit taktiku tak, abyste svým chováním nenaznačovala dceři, že ji ignorujete nebo že si od ní snažíte vytvořit odstup, ale naopak ji zkuste motivovat,
pojmout nová pravidla jako hru, jako prostor pro její růst (např. pokud za Vámi přijde i přestože jste se domluvili na večerním režimu, můžete jí říci, že dnes může zůstat půl hodiny s Vámi, ale potom musí jít spát sama, abyste si mohly obě pořádně odpočinout a měly víc síly hrát si zítra a každý den tuto dobu můžete zkracovat). Sama znáte dceru nejlépe, jaké hry a činnosti jí baví a jaké má silné stránky, zkuste jich využít i při stanovování nových pravidel. Inspiraci pro řešení výchovných problémů můžete  nalézt také na www.nevychova.cz (kde se i přes provokativní název věnují výchově i nastavování hranic). Dobrá je také kniha/ audiokniha Dr. Laury Markhamové Aha rodičovství.

Pokud bude problém trvat dál, doporučovala bych Vám obrátit se na psychologa či psychoterapeuta pro dceru poblíž místa, kde
bydlíte. Tam by mohli Vaší dceři pomoci zvyknout si na novou situaci a s Vámi probrat další případné kroky. Případně se můžete obrátit i na naše Santea centrum, kde můžete situaci také osobně řešit.

Přeji hodně štěstí,
Jana Kosová