Syn má deprese a já nevím co s tím

Dobrý den, 
ráda bych nějak pomohla synovi, ale bohužel nevím jak. Máme s manželem dva syny. Zatímco 1. je spíše po manželovi - klidný, přemýšlivý, neprůbojný, 2. je spíše po mně - aktivní, má mnoho přátel, cílevědomý. Mladší syn je ženatý, má dceru, dobrou práci, pěkný byt. Starší syn je ale sám, bydlí v bytě po mojí matce, do rekonstrukce se moc nemá. Nějaké vztahy měl, ale vždy když partnerka začala mluvit o dítěti, tak ze vztahu vycouval. Říká, že děti nechce, ženit se také nechce, že je mu dobře samotnému jen se psem. Jako matku mě to velmi mrzí, ale už jsem se s tím tak nějak smířila. 
Proto jsem byla velmi překvapená, když jsem před necelým rokem zaregistrovala synovu změnu - začal se víc usmívat, pustil se do oprav v bytě, o víkendech byl občas celé dny pryč. Pak když jsem si později všimla, že má v ložnici fotografii nějaké slečny, byla jsem ráda, že má konečně přítelkyni a je šťastný. Nicméně mě zaráželo, že o ní nemluvil, ani nám ji nepředstavil. Ale říkala jsem si, že je to čerstvé a že ten správný čas jistě přijde. Bohužel nepřišel. 
Před Vánoci začal být syn podrážděný, smutný. Štědrý den ještě strávil s námi, ale pak se zavřel doma, telefon mi nezvedal. Myslela jsem si, že se třeba s přítelkyní rozešli, že jen potřebuje čas, aby to překonal. Jenže když už se neozýval čtyři dny, což je u něj nezvyklé (komunikujeme spolu jinak velmi často), vypravila jsem se za ním. 
Našla jsem ho opilého, doma měl neskutečný binec, několik prázdných lahví od alkoholu, pod stromečkem (který mimochodem nikdy neměl, protože mu to přišlo zbytečné, když je sám) byly tři nerozbalené dárky. Když jsem se ho zeptala, co se to s ním děje, tak se sesypal jako malý kluk. 
Ona domnělá přítelkyně se s ním nerozešla, jak jsem předpokládala, protože spolu vlastně nikdy nechodili. Syn se mi svěřil, že se zamiloval do přítelkyně svého známého. Společně ve třech jezdili o víkendech na výlety, občas si s ní napsal přátelský e-mail, dokonce u něj byla se podívat na štěňátka. Můj syn si s onou slečnou velmi rozumí, ale nikdy nenašel odvahu jí vyznat své city. Je sice zadaná, ale v současném vztahu není šťastná (to mu měla údajně říct ona sama). Syn má ale strach jí říct o tom, co k ní cítí, bojí se odmítnutí. Ona slečna je o dost mladší než syn, velmi vzdělaná, má výbornou práci. Syn má sice bakalářské vzdělávání, ale pracuje na směny v bezpečnostních službách. Bojí se, že pro ni nebude dost dobrý. Mají společné zájmy, dokážou si prý hodiny povídat prakticky o čemkoliv. Má spoustu jejích fotek, dokonce i video, jak si hraje se štěňaty, ale vypadá to, že slečna o nich neví, že syn vše pořídil tajně. Dokonce mi řekl, že jestli se někdy ožení, tak jedině s ní, i to dítě by si přál jedině s ní. I nerozbalené dárky byly pro ni.
Mám o syna strach. Chápu, že se zamiloval, ale nelíbí si mi, že slečnu sleduje, fotí a točí, aniž by o tom ona věděla. Snažila jsem se ho přesvědčit, aby ji kontaktoval a pozval třeba na procházku, vždyť jí nemusí hned říkat, co k ní cítí. Pokud by se začali vídat o samotě jako přátelé, mohlo by mu to pomoct ji více poznat a třeba dodalo odvahu v dalších krocích. On ale stále dokola říká, že pro ni není dost dobrý a odmítá se dál se mnou na toto téma bavit. 
Zatím jsem o tom řekla jen manželovi, ale ten tvrdí, že je syn dospělý, že si to musí vyřešit sám, ať se mu do toho nepletu. Já mám ale o syna strach, bojím se, kam až může jeho posedlost onou slečnou dojít... Poradíte? Děkuji

***

Milá Veroniko,

dokáži si představit, že prožíváte skutečně velmi silný strach o svého syna a jistě je to zcela přirozené, obzvláště pokud pozorujete, že ho něco trápí. Stejně tak vnímám vaši frustraci z toho, že mu chcete pomoci, ale nemůžete, protože on příliš nespolupracuje. Píšete, že jste se mu snažila pomoci, navštívila jste ho a dokonce se vám i svěřil. Domnívám se, že jediné co je ve vaší moci, je nabídnout mu pomoc, ale nevnucovat ji, protože to by stejně k ničemu nebylo a jen by se mohl cítit být nerespektován nebo do něčeho tlačen. Jistě je však na místě dát mu najevo, že jste tu pro něj, a že se na vás může kdykoliv obrátit, když bude potřebovat. Tak ucítí, že když bude sám chtít přijít, vy máte otevřenou náruč.  Další věcí je, že každý má své způsoby zvládání stresu, někdo může vyhledat společnost a někdo se zase uchýlí do samoty a potřebuje si sám problém zpracovat. To může někdy vytvářet rozpaky zejména u blízkých, kteří používají jinou strategii vyrovnávání se se ztrátou.  Sama jste nakonec také poznamenala, že syn je spíše po otci a z popisu se zdá, že se vy a on od sebe v mnohém odlišujete. Při ztrátě vztahu je důležité, aby proběhl proces truchlení, takže jestliže je váš syn smutný a nemá zájem o nic, tak to může být součást tohoto přirozeného procesu. Samozřejmě pokud by tento stav přetrvával velmi dlouho a ve velké intenzitě, anebo by dokonce se stupňoval, pak je na místě se synem navštívit psychologa, nebo si s ním alespoň o této možnosti pohovořit s tím, že zdůrazníte, proč si myslíte, že je to vhodné, a že máte o něj starost. Píšete, že se syn domnívá, že není dost dobrý pro onu slečnu, že trpí strachem z toho jí vyznat své city. Synovi by mohlo pomoci, aby si ujasnil, co chce a co mu v tom brání, z čeho má strach a co by se stalo, kdyby se naplnili jeho obavy? K těmto rozhovorům může být nápomocen i odborník.

V případě potřeby se můžete obrátit i na naši poradnu.

Bc.Dima Salibová